Myslím, že mnozí z nás se trápí pocitem, že nejsem dost dobří. Proč? Protože už od dětství jsme se setkávali s nepřijímáním toho, jací jsme, některé naše potřeby nám nebyly jednoduše naplněny, nebo jsme například nebyli zrovna s radostí očekávanými ratolestmi… Těch pramenů toho, odkud jsme se tento vzorec „naučili“ může být nepřeberné množství.

Zůstává však faktem, že jsme se narodili úplní. Či-li „dost dobří“. Jednoduše stačí to, že jsme se narodili a už to samotné je „dostačující“ pro to, abychom byli milováni. Když se totiž cítíme, že nejsme dost dobří, je to v podstatě pocit, že nejsme hodni lásky. Že si ji nezasloužíme. Hodně často se totiž (bohužel) stává, že naši rodiče, příbuzní i přátelé, neumí milovat bezpodmínečně. Je samotné to nikdo nenaučil a oni sami se to také nenaučili. Bezpomínečně nás například milují pejsci – to asi každý ví, jaká taková láska je.
Bohužel se málokdy dokážeme povznést nad naše vlastní bolesti, strasti a předávané rodové vzorce, které se předávají po dlouhé generace.

Bezpodmínečná láska je naprosté přijetí sebe sama se vším, co jsme a kdo jsme. Stejně tak, když bychom chtěli milovat druhé bezpomínečnou láskou, je častěji mnohem více tak milovat své přátele, než například rodinu – a ti, co nám jsou nejbližší.

Proč tomu tak? Jednoduše nám všichni kolem zrcadlí to, co je uvnitř nás samotných. A jelikož většina z nás má v sobě nevyřešené bolesti, často potlačené a někde ukryté, je mnohem složitější takovéto věci rozklíčovat. Nejprve si totiž vůbec musíme připustit, že je potřeba něco řešit a transformovat.

Možností k tranformaci se nám nabízí nepřeberné množství, což je velice pozitivní zpráva. Například to můžou být narození nebo úmrtí v rodině. Narození bývá většinou radostnou událostí, avšak i to s sebou nese mnoho složitých aspektů transformace. Stějně tak s sebou přináší velikou transformaci smrt blízké osoby, avšak tato transformace bývá většinou bolestnější a smutnější.

Dalšími možnostmi jsou samozřejmě různé formy terapie a práce s podvědomím. Já sama nabízím svým klientkám pomocnou ruku při řešení různých témat v jejich životech a zvlášť v této oblasti „nedobráctví“ a nedostatku sebevědomí.

Je pro mne opravdu důležité, aby byli lidé spokojení, šťastní a laskaví. A čím více milujeme sami sebe, jsme k sobě shovívavější a laskavější, tím také můžeme být více milující a laskavější vůči druhým. Dost často máme všichni tendenci očekávat, že ten druhý se má změnit, že má na sobě zapracovat a udělat jinak. Jde nám dost dobře kritizovat druhé (i sami sebe). Ale co být shovívaví a laskavější? To je docela náročné, pokud jsme sami k sobě krutí a nelítostní.

Nejvíce lásky vždy opravdu a upřímně potřebují ti, kteří ji projevují nejméně. Nemluvím však o tom, abychom se nechali druhými ubíjet a týrat. Láskyplné je také naučit se říkat NE. Ne nepravostem, ne tomu, co mi nedělá dobře, ne tomu, co mne zraňuje.

Dnes mám takové malé řešení, malý krok, co můžeš začít dělat již nyní: Jistě máš mobil a v něm kalendář, kam si můžeš zaznamenávat události.

Nasta vi opakující se událost na každý den, vždy ve stejný čas a napiš si tam: JSEM DOST DOBRÁ/Ý (I am ENOUGH – Anglicky). A ujisti se, že se Ti tato zpráva bude zobrazovat a budeš si ji číst každý den. Protože tak si každý den připomeneš svou podstatu a pravdu. Tak jak jsi se narodil/a, jsi dost dobrý/á. A to je malý krůček, který může vést k veliké transformaci.

Tak to zkus!

S láskou,

Bára